Druhy papoušků

Podrobnosti

Zveřejněno Pondělí, 26 Prosinec 2011 18:15

Napsal Martin Lešo

Arové se vyskytují na většině území Jižní Ameriky. Od ostatních papoušků se odlišují především holou kůží na lících a velmi dlouhým ocasem.

Základní informace

Menší arové dosahují velikosti 30 – 46 cm. Páry mohou být chovány i v hejnu. Menší arové se dožívají 30 a více let. Z hlediska možných zdravotních problémů hrozí škubání peří. Co se týká krmení , používá se standardní kvalitní směs pro větší papoušky, denně ovoce a zelené krmení.

Menší arové jako společníci

Mladí papoušci se dají ochočit a uměle odchovaní ptáci se mohou naučit i pár slov (až 20 či 30), jinak ale nejsou moc nadaní. Za nejlepšího společníka je považován ara červenoramenný, který je méně hlučný než ostatní druhy.

Které druhy se chovají nejčastěji

Známý je ara červenoramenný, ara rudobřichý a ara žlutokrký. Všechny tato druhy lze sehnat i v Evropě a pokud se páry aklimatizují, relativně dobře se i rozmnožují.

Chováme menší druhy arů

K chovu je potřeba pevná voliéra z dřevěných silných rámů, chráněných pletivem z drátů. Každé „slabé" místo konstrukce by arové mohli narušit svými zobáky. Když jim dáte k dispozici různá bidýlka, odvedete alespoň částečně jejich pozornost od voliéry.

Budka patří do klidné části voliéry, stranou od rušivých vlivů. Velikost budky záleží na konkrétním druhu, dno by však mělo mít alespoň 23 – 30 x 23 – 30 cm a hlouba minimálně 60 cm. Budku vystelte hoblinami. Arové potřebují pevnou hnízdní budku otevřenou po celý rok, protože v ní odpočívají. Jakmile nastane doba hnízdění, samička začne trávit vevnitř dlouhou dobu i během dne. V tomto období začnou být papoušci daleko hlučnější než jindy a stávají se i většími ničiteli (rozštípávají bidýlka, sépiovou kost atp.). Do voliéry dejte dřevěné štěpinky, které samička rozštípe a utvoří si z nich hnízdo. Snůška čítá 2 – 3 vejce. Doba inkubace je 25 až 27 dnů. Mláďata vylétávají za 8 až 12 týdnů.

Ara červenoramenný (Ara nobilis)

Je vůbec nejmenší ze všech arů a je rozšířený na severovýchodě Jižní Ameriky. Vedle jeho typicky malé velikosti je poznávacím znakem převládající zelené peří a červené ramenní konce křídel – z toho vyplývá i jeho jméno.

Ara rudobřichý (Ara manilata)

Jeho domovinou je Guayana a okolní země. Tento druh potřebuje přes zimu vytápěný přístřešek. Holá kůže na lících je žlutavá, kdežto ostatní menší arové ji mají bílou. Převládající barva je zelená, některá pera na hlavě a hrudi jsou modrá a břicho hnědočervené.

Ara rudobřichý má velké sklony k obezitě. Důsledkem může být až náhlé úmrtí, které zapříčiní nějaký stres (například kočky šplhající na voliéru). Nepodceňujte tedy kvalitní krmnou směs a raději se vyhněte vlastnímu namíchanému krmivu. Dopřejte arům také hodně ovoce a omezte slunečnicová semena.

Ara žlutokrký (Ara auricollis)

Jeho pojmenování je odvozeno od žlutého límce vzadu na krku. Má hnědočerné peří na hlavě, převládající zelené tělo, ocasní pera jsou modrá a přechází do červena.

• < Předchozí
• Další >