Druhy papoušků

Podrobnosti

Zveřejněno Čtvrtek, 22 Prosinec 2011 18:13

Napsal Martin Lešo

Kakarikiové obývají Nový Zéland a okolní ostrovy, takže žijí v podnebí o hodně studenějším než je zvykem u ostatních papoušků. Pojmenování kakariki pochází z maorštiny a znamená „malý papoušek". Kakarikiové jsou plní života, vyznačují se značnou aktivitou a vynalézavostí, zejména co se týká hledání možností úniku (takže je třeba zvýšené opatrnosti).

Základní informace

Kakarikiové dorůstají délky 20 – 30 cm. Nesnášejí se dobře s ostatními papoušky a bývají agresivní, takže páry musí být chovány samostatně. Mohou být chovány jak ve venkovních voliérách, tak i bytě v klecích.

Co se týká zdravotních komplikací, jsou náchylní k napadení oblými červi a také k „šupinatému" obličeji.

Je pro ně vhodná krmní směs menších semen obilovin (lesknice, proso, slunečnice), dále nezapomínáme na zelené krmení, ovoce a zeleninu také na moučné červi.

Kakarikiové se zdržují hodně na zemi. Když je chováte ve voliéře s betonovou podlahou, poklaďte na podlahu pár drnů s trávou, aby je papoušek mohl rozhrabávat.

Hnízdění

Hnízdící budka by měla mít dno alespoň 23 x 23 cm a hloubku 30 cm. Přes zimu je vhodné budku odstranit, čímž zabráníme zahnízdění a riziku zadržení vajec. Velikost snůšky je 7 až 8 vajec. Doba inkubace činí 19 až 21 dní. Při odchovu mláďat dbáme na podávání živého krmení a ovoce. Mláďata vylétávají kolem 5. týdne. Ptáci žijí poměrně krátce, sice se mohou dožít až 16 let, ale to jen výjimečně.

Kakarikiové jako společníci

Jestliže očekáváte od papouška, že vám bude sedět na rameni, raději si pořiďte korelu. Kakariki je totiž příliš aktivní pták. Vzhledem k jejich aktivitě vyžadují i velkou klec. Kakarikiové ale nejsou hluční ani neničí voliéru, takže s ehodí i do městského prostředí.

Které druhy se chovají nejčastěji

Rod kakariki zahrnuje čtyři druhy, přičemž v lidské péči se chovají jen dva. Vůbec nejznámější je kakariki rudočelý, u něhož existuje i několik vyšlechtěných barevných forem.

Kakariki rudočelý (Cyanoramphus novaezelandiae)

Jeho rozmnožení se poprvé podařilo chovatelům ve Velké Británii v roce 1891. je charakteristický a nezaměnitelný pro svou rudou skvrnu nad ozobím a rudým skvrnám za očima. Zbytek těla je zbarven převážně do tmavě zelena, po stranách kostřce jsou rudé skvrny a na křídlech modré. Zobák má ocelově modrou barvu a černou špičku. Pohlaví papouška se pozná podle velikosti, kdy samička je menší.

Vůbec nejčastěji chovanou mutací je lutino. Zelené peří je v tomto případě nahrazeno žlutým, ale rudé znaky jsou zachovány, takže je vytvořen hezký kontrast. Dalšími mutacemi jsou žlutozeleně strakatá a světle skořicová.

Kakariki žlutočelý (Cyanoramphus auriceps)

Na rozdíl od kakariki rudočelého má tento druh žlutou čepičku a chybí rudé skvrny za očima. Kakariki žlutočelý je také o něco menší.

• < Předchozí
• Další >